Příběhy s vyjmenovanými slovy po S

Johanka Marková
   Krmítko pro sýkorky.
   Nedělní odpoledne jsem dělala s tatínkem krmítko pro sýkorky. Bylo sychravo a o zábavu bylo postaráno. Maminka vařila, v kuchyni to syčelo a vonělo. Hřebíčky jsem zatloukala jako tatínkův synek a ne dcerka. Po práci se dosyta najím, mám velký hlad. Budou špagety sypané sýrem a salátek ze syrové zeleniny. Nacpu se až budu mít syslí tváře. Odpoledne vyšlo sluníčko a vše usychalo. Půjdu krmítko přidělat na strom. Snad si na něj večer nesedne sýček.

Dan Janata
   Zmije syčí po silnici a říká si."Dala bych si jednoho sýčka!" Potká meteoroložku sýkoru. "Ahoj, sýkoro. To je dnse sychravo.""Ano, ano, ale zítra bude horko, všechno bude usychat, ale pozítří se bude zase sypat sníh. "Ano, ano" řekla zmije"ale já hledám sýčka. Neviděla jsi ho někde?""Ne, tak čau", řekla zmije. Pak potkala sysla. "Čau, sysle, neviděl jsi sýčka?" "Ne, neviděl" A pak potkala sysla. Ten si tam vyspával. U sebe měl 10 sytých synů. Sýček uletěl a zmije byla bez oběda.
 

Hanka Hourová
  Jednou letěla sýkora lesem a hledala vysypaná semínka. Zahlédla sýr a letěla pro něj. Když k němu přiletěla, tak zjistila, že to není sýr, ale sysel."Co tady děláš, sysle?"
"Hledám tady svého syna."
"Jestli chceš, já ti ho pomohu najít."
"To budeš moc hodná sýkorko."
"Ty tady zůstaň sysle a já se letím podívat po tvém synovi." Jak tak letěla, slyšela nějaké syčení. Když se letěla podívat co to je, viděla tam malého syslíka, jak se klepal strachy, protože na něj syčela zmije. Sýkora vykřikla. "Že se nestydíš syčet na malého syslíka!" Zmije se lekla a utekla. Když se vraceli, potkali sýčka. Sýkora se ptala sýčka. "Nevíte náhodou, kde je tady pan sysel?"
"Vím, támhle už na vás čeká."
"Děkujeme sýčku," říká sýkora. Když se našli, tak byl sysel rád, že má zase svého syna. A tak to vše dobře dopadlo.

Jirka Slánský
   Byl sychravý den, v kuchyni syčela konvice a máma posypala bábovku cukrem. Jirka šel do školy, a když se vracel, potkal na poli sysla. Když už byl skoro doma, tak nad polem létala sýkora. Máma tloukla syrové maso na řízky k večeři. Ve čtyři hodiny jsem si dal rohlík s máslem a sýrem. V noci z lesa jsem slyšel houkání sýčka.

Nikola Metelková
    U babičky na vsi
Syn babičky - můj strýc - nasypal drůbeži obilí a nasytil dobytek. Unavený strýc snědl chléb se sýrem, ulehl do postele a usnul. Babička v kuchyni loupala syrové brambory a syčel papiňák. Na zahradě usychal starý strom a sýkora zobala zrníčka máku. Za humny houkal sýček. Na louce u lesa má noru starý sysel. U babičky je vždy spousta překvapení a moc si vše užívám.

Filip Topš
   Jeden sychravý večer probudila sýkorka sýčka. "Sýčku, co je dobřejší - sýr nebo syrovinka?" "Co mě budíš," zasyčel sýček."Syslovům se totiž narodil syn a já mu chci donést něco dobrého." "Nasypej mu obilí, to přece každý ví, že pro sysla je nejlepší."

Adam Černosta
   Sytý syn krmí sýkory syrovátkou a sysly obilím, aby neměli hlad. Zatím co syn krmí zvířátka, myška ujídá v komoře sýr a had syčí.

Martin Toth
   Sýkora a sysel
   Sýkora jednou letěla kolem domu pana sysla. Sysel volá: "Venku je sychravo, pojďte se ohřát, mám tu kousek sýra." "Sýr nejím, nasypte mi zrní. Až se nasytím, poletím domů, ale křídla mi usychají pomalu, tak si můžeme ještě povídat, a pak vás můj syn vyprovodí."

Petruška Slezáková
   Sytý syn má rád sýr. V sychravém počasí sysel venku skotačí. Sýček v noci poletuje, sýkora ve dne pozpěvuje.
Posypu to pepřem, přinesu ti vepře.

Filip Turek
   Na poli žil starý sysel se svým synem syslíkem. Na návštěvu k nim létala malá sýkorka. Když bylo venku sychravo, seděli v syslí noře a chroupali syrové zrní. Když byli sytí, šli na procházku. Najednou sysel zasyčel: "Pozor sýček!" Sýčka se všichni báli, proto se schovali pod usychající keř. Když odletěl, vrátili se do syslí nory. To ale sýčka napálili. Než šli spát, dosyta se najedli.

Dominik Musil
   Tetin syn jedl sypané buchty s mákem a tvarohem. Nebyl ještě sytý, tak si dal ještě chleba se sýrem a k tomu syrovou zeleninu. Po svačině jsem pro něj přišel a šli jsme do lesa. Na poli jsme viděli létající sýkoru a sysla, jak si dělá zásoby na zimu. Najednou jsme se lekli, protože v usychajícím keři zasyčel had a z lesa zahoukal sýček. Sluníčko zalezlo, začalo pršet a bylo sychravo. Do lesa jsme ani nedošli, vrátili jsme se raději domů.

Janička Pokorná
   Sytý syn snědl sýr a syrové brambory. Zasyčelo mu v břiše. Ten den bylo sychravo a venku nebyly žádné sýkorky. Na usychající strom si sedl sýček. Sytý syn vyšel ven a uviděl sýčka, jak chtěl ulovit sysla. Zasypal sysla, čímž ho zachránil a přestalo mu syčet v břiše.

Péťa Krištof
   Minulý týden jsme byli na zámku Sychrov. Ráno jsme se probudili a uslyšeli syčení. Máma nám už připravovala svačinu na cestu. Smažila řízky a nakrájela syrovou zeleninu. Nemohla přeci nechat své synky o hladu. Bylo docela sychravo, ale silnice už vysychaly. Dosyta jsme se nejdříve najedli, a pak jsme vyrazili. Cestou nám maminka ukazovala syslí domečky. Sysli tam nebyli. Na zámku nás to moc nebavilo, koupili jsme tatínkovi dřevěnou vyřezávanou sýkorku a cestou byla už tma a v dálce jsme slyšeli sýčka. Tátu jsme doma zasypali novými zážitky.

Vojta Husák
   Včera byl sychravý den, přesto jsme vyrazili do ZOO. Zvědav jsem byl na sýkoru, sýčka a sysla. Vidím terárium - tam to ale musí syčet, pomyslím si. O kousek dál je lev, který zápasí s velkým syrovým kusem masa. A to malé lvíče, co má klec tamhle, bude asi jeho synáček. "Sypej od té klece dál", volá maminka. Spustil se déšť a já mám hlad jako ten lev. Objednávám si polévku, smažený sýr s bramborem a kompot. "Ty ještě nejsi sytý?" ptá se maminka.
Vykouklo sluníčko, pomalu vysychají louže a my se loučíme s městem Ústí nad Labem.

Příběhy s vyjmenovanými slovy po P

Ondřej Mikulecký
   Pyšný slepýš potkal včelu, která nesla plný pytel pylu. Rozhodli se, že půjdou cestou necestou, až doklopýtali spolu s netopýrem a lichokopytníkem koníkem ke třpytivému moři. "Ptakopysku!" křičeli na pláži bez jediného pýru. Ptakopysk se neozýval, protože zrovna pykal na mořském dně za to, že se pýřil u oběda a nechtěl jíst tolik oblíbený rýžový nákyp.

Johanka Marková
   Na chalupě u babičky se slunce krásně třpytí. V lese jsem tam viděla slepýše. Houby pýchavky můžete sbírat do pytle. Na zahrádce rostou kytky a včelky je opylovávají, pýr tam nenajdete. Běžím a babička volá: "Neklopýtni na schodech!" V noci občas zahlédnu netopýra. Nedaleko je tam zámek, kde se pyšně prochází páv a čepýří se. Také kůň tam hrabal kopytem a ohrnoval na mě pysk. Utekl nám pes a musel za to pykat. Zpytuji svědomí a pojedu tam co nejdříve.

Veronika Střílková
   Netopýr je poprvé na ledě. Klouže za slepýším plavčíkem. Slepýš mu řekl:"Tímto okamžikem jsi netopýre Rohlíku zařazen do skupiny Padavců!" Netopýr tedy klouže za skupinou. Slepýší trenérka zvolala, aby se zastavili. Všichni slepýši zvolali:"My jsme slepýši Padavci", a netopýr řekl:"Já jsem netopýr Preclík." Trenérka řekla:"Výborně slepýši a netopýre Rohlíku, já se jmenuji Hana." Ihned začali trénovat piruety až nakonec Preclík řekl:"Sbohem, trenérko Hano a slepýši." Dořekl a odletěl do starého mlýna v Litomyšli, kde ho našel myslivec s kapsami pýru.

Příběhy s vyjmenovanými slovy po M

Vojta Husák:
   "Na co pořád myslíš, běž se umýt a nebuď jak hlemýžď!" volá maminka. "A nezamykej za sebou." Jako myška vyběhnu z koupelny, omylem dostanu smyk a v zrcadle spatřím chmýří, co mám na hlavě. Pak se jdu podívat na televizi, zrovna běží zprávy a my se dozvídáme, že v Litomyšli na mýtině přemnožil se hmyz.

Ondra Mikulecký:
   My jsme děti z Litomyšle,
setkáme se na mýtince.
Potkáme tam hmyz i myš,
chmýří sfoukne i hlemýžď.
Umyjem se v potoce,
vymyslíme legrace.
Mýtina se nezamyká,
každé auto tam dosmýká,
a jestli se mýlím -
ať se neprobudím!

Honza Lisec:
   Mýdlem umytý Přemysl myslivec, zamykal myslivnu na mýtině a myška s hlemýžděm myslivnu umývali.
   V Litomyšli polétávalo chmýří z pampelišky. My jsme zamýšleli umýt auto na myčce.

Veronika Střílková:
   Bylo, nebylo vyjmenované slovo "myslit" a to si myslelo, že je strašně chytré. Jednou se uspořádala soutěž, kterou vedla vosa z Litomyšle. Pozvánku dostala všechna vyjmenovaná slova a mezi nimi i naše slovo "myslit". A tak hned šlo do Litomyšle, aby tam soutěžilo.
   Začala soutěž a slova odpovídala na otázky, které jim zadala litomyšská rada. Našemu slovíčku to moc nemyslelo a psalo nesmysly. A nakonec se začalo vychloubat, že soutěž vyhraje a hovělo si v litomyšském hotelu. Když začali vyhlašovat místa a ceny, naše slovíčko "myslit" se rozčílilo, že je na posledním místě a samou zlostí skočilo do otevřené pusy myšky Ryšky. A protože ho bylo litomyšské radě líto, posunuli ho na 3. místo, kde ho můžeme vidět a určitě se o něm i učíte.

A ještě jedna od Verči:
   Byl jednou jeden hlemýžď a ten se rozhodl, že navštíví svého starého známého myšáka z Litomyšle. Rozloučil se se svou hlemýždí rodinkou, která si myslela, že je to pěkný nesmysl, vydat se sám do velkého města. V polovině cesty na mýtině uviděl sousedku žížalu Jůlii, jak ji honí kos. Vymyslel plán, jak nebohou žížalu zachránit. Zalezl do ulity a vzal si mýdlo, které hodil po kosovi. Mýdlo sklouzlo kosovi do krku až se začal dusit a na žížalu Jůlii dočista zapomněl. Jůlie poděkovala kamarádovi za záchranu a ukázala mu nejkratší cestu okolo myslivny do Litomyšle. Myšákovi potom celý večer vyprávěl o své dobrodružné cestě.

Petruška Slezáková
   Teta z Litomyšle má ve sklepě myši. Leze jí tam hlemýžď a létá jí tam různý hmyz. Před jejím domem běhá myš a létá jí tam chmýří.

     Teta myla okna. Venku běhala myš, létal hmyz a hlemýžď se smyká po mýtině. Musíme zamykat, když se jdeme podívat do Litomyšle.

Filip Topš
   Včera jsme jeli na výlet do Litomyšle. Šli jsme tam do lesa. Když jsme přišli na mýtinu, málem jsem zašlápl hlemýždě. Začal nás tam otravovat hmyz a chmýří nám létalo do nosu. Kousek dál jsme viděli dřevorubce, kteří smýkali klády z kopce. Kamarád si myslel, že je to jednoduché, ale mýlí se. Je to těžká práce. Když jsme přišli domů, museli jsme se hned umýt. V rohu koupelny jsme uviděli MYŠ!!! Byla to myš tety Jáji - musíme jí zamykat klec. MY JSME MĚLI DOBRODRUŽNÝ DEN.

Nikola Metelková
   Bylo, nebylo - v jednom krásném lese u Litomyšle žila malá myšička. Musela si postavit malý a útulný domeček. Byl totiž podzim a ze stromů padalo listí a chmýří. Jednoho krásného dne šla na procházku. Potkala po cestě dva hlemýždě. "Kampak jdeš, myško?" ptali se hlemýždi. "Je mi smutno a hledám kamarády!" pravila myška. Hlemýždi jí řekli, že se s ní budou kamarádit a zdálo, že  z toho bude přátelství na život a na smrt. Zažili spolu spoustu legrace a najednou tu byla zima. Všechno se začalo smýkat a myška  dostala nápad. Zeptala se hlemýžďů, jestli u ní nechtějí bydlet. Bydleli však spolu pouze krátce, protože hlemýždi myšce s ničím nepomáhali. Bylo jí líto, že se v nich tolik zmýlila, ale musela jim říci, aby se odstěhovali. Myslela si, že se vše vyřeší, ale hlemýždi jí pořád otravovali. Musela si nakonec pořídit na dveře zámek a domeček zamykat. Myslela si, že bude mít kamarády už navždy a bylo jí z toho smutno. Řekla si, že zůstane raději sama a pokud neumřela, tak si v tom krásném- ale prázdném - domečku žije dodnes.

Filip Turek
   Malý Kája šel na procházku do lesa, až přišel na mýtinu. Uviděl tam několik malých hlemýžďů, jak okusovali listí. Hlemýždi měli na sobě domeček, říká se mu ulita. Ulita slouží k úkrytu před nebezpečím od jiných tvorů. Kája si vzal jednoho hlemýždě do ruky, a ten pomalu vylézal z ulity. Objevily se na něm malé růžky. Když se dotkl konce růžku prstem, růžek se honem ukryl. Na pasece rostly i pampelišky, některé už na sobě měly bílé chmýří. V lese je mnoho hmyzu i mnoho zvířátek. Nemýlil se, když uviděl na mýtině myšky. Už se schylovalo k večeru a Kája šel domů, aby mamince a tatínkovi vyprávěl co vše viděl. Maminka s tatínkem jeli nakoupit rohlíky.

Zuzana Duchoňová
   O prázdninách jsme jeli do Litomyšle k babičce. Ve stodole jsme slyšeli cupitání myšek. Po obědě jsme šli do lesa na procházku. Zastavili jsme se na mýtině. Viděli jsme hlemýždě a mnoho druhů hmyzu. Když jsme přišli domů, nabídla nám babička koláče. Ale nejprve jsme si museli umýt ruce. Druhý den nás babička zavedla do zámku. My bychom se v cestě zmýlili. Zámek je tam velice krásný. Paní průvodkyně za námi musela v každém pokoji zamykat. Po prohlídce zámku jsme zašli do zámeckého parku. utrhla jsem si pampelišku a foukla do chmýří. Při cestě domů jsme viděli, jak auto dostalo smyk. Ani jsem si nemyslela, jak báječné prázdniny můžu mít.

Dominik Musil
   My, celá rodina, jsme si naplánovali sobotní výlet do Litomyšle. Já jsem se těšil, tak jsem se šel brzo mýt a rychle spát. při usínání jsem myslel na zítřejší výlet.
   A byla sobota. Táta teprve zamykal dveře a my jsme už seděli v autě. Jeli jsme opatrně, abychom nedostali smyk. Zastavili jsme na mýtině, kde bylo spousta hmyzu a hlemýžďů. Sestra foukla do pampelišky, až z ní začalo létat chmýří. Kolem mě proběhl potkan, ale táta řekl, že se mýlím, že je to myš.

Michalka Lacková
   V jedné vesnici žil malý myšák a jmenoval se Stuart. Stuart byl moc soutěživý a bystrý. Jednoho dne šel na procházku a potkal býka. Protože měl Stuatr červené tričko, býk se naštval a začal Stuarta honit. Stuart byl maličký a moc se býka bál. Jak běžel, uslyšel, že se hledá býk. Stuart vymyslel, že vyhrabe na mýtině nedaleko mlýna velkou jámu, kterou přikryje listím. Myšák si stoupl na kraj jámy. Býk se rozzuřil ještě více, rozběhl se a myslel, že Stuarta konečně dožene. Mýlil se, myšák na poslední chvíli uskočil a býk se propadl do pasti. Z toho vyplývá, že nevyhraje vždy síla, ale zvítězí rozum a chytrost.

Báseň od Dary:

Vánoce, Vánoce,
moje první Vánoce.
Všichni nechodí do práce.
Chumelí se, chumelí,
padá snížek bílý.
Máme sáňky, lyže
a  jsem celý bílý.

Báseň od Filipa Turka:

Motoráček, můj miláček
jede na Hamráček.
Jede, jede vláček,
za ním jede mráček.
Z něho padaj kapičky,
já jsem mokrý celičký.
Až přestanou padat kapičky,
usuším si botičky

Básně od Jirky Pokorného:

Kohout                                                    Míša

Kohout ráno první vstal,                            Míša, starý pecivál,
na celou ves zazpíval:                                 věčně by jen spal a spal,
Kykyryký, kykyryký,                                 když se vzbudí, zabručí,
já mám patent na budíky.                           chce se chovat v náručí.

Velryba                                                  Pirát

Velryba je dobrá matka,                             V Egyptě se nalodil
takhle koupá velrybátka.                             starý pirát krokodýl
Je to někdy k nevíře,                                  a teď zkoumá, jakým trikem
co napadne malíře!                                     moh by se stát námořníkem.

Voříšek

Voříšek je divný tvor,
uši má jak semafor,
když se mu zdá o vláčku,
vztyčí vzadu plácačku.

Básně od Michalky Lackové:

Sluníčko krásně svítí,                                 Náš malý pes
na louce voní kvítí.                                     do boudy vlez.
Čmeláci tu poletují,                                    V noci se bojí,
ptáčci písně prozpěvují.                              strašidla ho honí.

Babí léto odchází,                                     Moje malá holčičko,
podzim už zas přichází.                              ty jsi moje sluníčko,
Kačenka na Labi pluje,                             co každé ráno vychází
bude zima, bude mráz,                              a písničkou nás provází,
Kačenko, kam se schováš?                       všichni tě moc rádi mají
                                                                 a svoji lásku ti dají.

Po nebi mraky letí,
listí jako smetí,
vítr fouká, pofukuje,
dráček po nebi pluje.

Báseň od Zuzky Duchoňové

Mlží                                                      Štěňátko

Mlží, mlží nad mrakem,                           Máme doma štěňátko,
kouká se tam Pepík s drakem.                vyroste nám zakrátko.
Koukají se do dálek,                              Bude z něho velký pes,
splétají tam korálek.                                bude hlídat celou ves.

Křeček

Kam se schoval křeček Niky?
Volám na něj piky, piky!
Schoval se nám do boudičky,
počítá si zásobičky.

Báseň od Petrušky Slezákové:

Prasátko

Když si hraje prasátko,
ušpiní se zakrátko.
Tatínek pak naříká:
"Z prasátka mám čuníka!"

Básně od Vojty Husáka.

Bojar je můj kamarád,                            Modrá, bílá, to jsou barvy naše,
má nás doma všechny rád.                      porazíme každého,
Chodíme s ním na procházky,                 vítězství je naše.
učíme ho přes překážky.

                                                                 Oslava

Poletuje bílé peří                                        Z fotbalu mám velkou radost,
kolem oken, kolem dveří.                           musím hodně trénovat.
Zjara možná roztaje,                                  Soupeře tak porazíme
zima přišla do kraje.                                   a jdeme oslavovat.

Gól                                                             Zima

Do brány se střílí góly,                                   Už se zima blíží,  
jedna rána za druhou,                                     tma a chladno tíží.
musíme se hodně snažit                                  Sluníčko už nehřeje,
a soupeř odejde s ostudou.                            nás jen kožich zahřeje.

Obránce

Fotbalisté z Roudnice,
střílí góly nejvíce.
A náš Vojta v obraně,
útok sráží, hrr na ně!

Básně od Adama Černosty:

Bába                                                Podzim

Bába létá na koštěti                           Kouknu z okna, vidím mraky
a ze srandy vozí děti.                          asi bude zima taky.
Žofka málem spadla,                          je tu podzim, listí padá,
však držela se madla.                         doma nahřejem si záda.

Báseň od Ondry Mikuleckého:

Včera jsem byl s Fífou bruslit,               Vojta chodí do školky,
musel jsem to znovu zkusit.                   musí nosit bačkůrky.
Pěkně nám to svištělo,                          Já chodím do školy,
domů se nám nechtělo.                         musíme psát úkoly
                                                           Táta chodí do práce,
                                                            tam už není legrace.

Slovní hříčky

Slávka to je měkkýš v moři,
potapěč se pro ni noří.
Václavka je houba v lese,
před houbaři vždy se třese.
Václavka a Slávka holky jsou,
slávky a václavky nám donesou.

Básně od Káti Haklové:

Vesnička na okraji městečka
a v ní bydlí Johana s dlouhýma nohama
a ona si zpívá písničku
na okraji dvorečku.

Pes                                                     Štěně

Štěká, vrčí, zuby cení,                          Haf, haf, haf,
lepší hlídač nad něj není.                       maf, maf, maf,
Má rád děti, chce si hrát,                      mám rád masa, ja, ja, ja,
pes je velký kamarád.                           asi takhle hodně,
                                                             skáče na mě krůtě.

Básně od Filipa Topše:

Babičky pes                                              Moje máma kouká,
do skříňky vlez,                                          jestli venku fouká.
snědl tam mlsky,                                       "Vem si, Fífo, kulicha,
ten ztloustne hezky!                                    než tě v uchu zapíchá!"

Výlet

Poletíme do vesmíru
a mineme černou díru,
obletíme planety,
pohladíme komety,
spočítáme hvězdičky,
načechráme obláčky.

Báseň od Haničky Hourové:

Myška a tužka                                               Světlo

Jednou přišla myška,                                     Světlo svítí hodně moc,
zavolala:" Hele, tužka!"                                   přijde všemu na pomoc.
Chudák tužka zhrozila se,                               Maminka ho rozsvítí,
že ji myška ohryzat chce.                                potom všechno uvidí.

Básně od Johanky Markové:

Podzim a zima

Podzime, podzime,                                    Zima, zima, jaká je?
kdo u tebe je?                                           Sněhem všechno pokryje.
Mlha, deště, fujavice,                                 Když se všechno zabělí,
uši schovej do čepice.                                děti se hned koulují.

Kačka                                                          Maminka

Kačka, kačka Blátokačka.                         Když maminka u sporáku stojí,
Kam si plaveš kačko?                                v kuchyni to krásně voní.
Káč, káč, káč,                                           Co to voní, co to je?
já si plavu na Mácháč.                                To se bříško poměje!

Báseň od Jirky Slánského:

Konvice

Prší, prší. Kde asi prší?
Prší z konvice. Kde je ta konvice?
Ta konvice je na stromě.
Počkat! Ta konvice není na stromě.
Ta konvice je vlastně na střeše.

Báseň od Verunky Střílkové: (tuto báseň vymyslela Verča sama při cestě do školy)

Přeháňka

Prší, leje, přeháňka,
na nebi se nesmráká,
deštík dělá kapičky,
rozvazuje tkaničky.

Ještě další básně od Verunky:

Koza

Ota kutí Kutila,                                 Koza mečí mé, mé, mé,
Kutil kutí Otu,                                   já k vám nechci bláznové,
oba dva se řehtají,                             to bych radši snědla
že si koupí kozu.                                 sele dubové.

Poušť

Když se poušť rozroste                  Ale když poušť zmizí,
a zaplaví trámy,                               srdce mi spadne,
srdce mi poskočí                             budu se do smrti
až do oblohy ranní.                          dívati na tě.

Kosmonaut

Kosmo, kosmo, kosmonaut
řekl hvězdě velký špás.
Hvězda se chechtala,
až z nebe upadla,
do trávy zapadla.

  Příspěvek od Janičky Pokorné:
Moje strašidýlko jsem pojmenovala BAMBULE.
Jeho vlastnosti:
Je hodný, odvážný, chytrý, neubližuje dětem ani ostatním zvířátkům.
Zvláštní schopnosti:- dýchá pod vodou, mluví s rybami, používá rákosí jako skluzavku.
Co provádí:- jezdí na rybách jako na koni.
Obydlí: díra pod kořenem.
Kamarádi: ryby, žáby.
Nepřátelé: velcí draví ptáci.
Příběh:  U jedné řeky žil skřítek jménem Bambule. Byl docela malý a uměl si povídat s rybami. Tak si je ochočil. Jednoho dne, když se zrovna projížděl, spadla do vody myška. Když padala do vody, tak ji podplaval a na štice odvezl na břeh. tam z ní vytřepal vodu a myška ožila. Od té doby jsou kamarádi a myška mu od lidí nosí piškoty a jiné dobroty.

Příběh posádky raketoplánu Atlantis.

Skřítek TRUPKOPES dělal pod zemí a pod vodou potrubí. Jednou se mu to nepovedlo a vytekla voda do Země. Vyteklo mu to, protože dal jednu trubku špatně a zapískal. Za chvíli přiletěla duch VODĚNKA a vykouzlila vodu všude. A nastala potopa!

Příběh posádky raketoplánu Columbia.

Žil jeden duch a ten se jmenoval CASPER. Rozhodl se, že poletí do New Yorku v USA. A tam se rozhodl žít nový život - chtěl se naučit plavat. Vlezl do vody, a tak se mu to zalíbilo, že tam nakonec zůstal a stal se z něho vodní duch.



Příběh posádky raketoplánu Endevour.

Strašidlo FANFULÍNEK.
O Fanfulínkovi, který jel hledat do Austrálie Vltavu.
Fafulínek byl v Austrálii, potkal klokana a klokan mu řekl, že žádnou Vltavu nezná. A tak šel dál a potkal koalu. Koala řekla, že žádnou Vltavu nezná, a tak šel dál a potkal binga a ten ho poslal za starým krokodýlem. Ten mu řekl, že tady žádná Vltava není. A tak se Fanfulínek vráti zpátky domů - do Roudnice.

Příběh posádky raketoplánu Challenger.

Byla jedna řeka Labe a v ní žil vodník TRUPKOUN. U Labe bydlelo také hodně lidí. Jednou se tam koukal kluk jménem Kuba - a ten kluk se pořád koukal do řeky, až tu najednou něco podivného uviděl. Zvědavě se naklonil, Trupkoun ho stáhnul do vody a byl s ním AMEN!!!